Chebský zpravodaj

  • Chebský zpravodaj
    Každý měsíc přináší programy kin a divadel, informace o výstavách, koncertech v regionu Cheb-Františkovy Lázně-Aš. Možnost účinné inzerce za výhodné ceny.

  • Po třiceti letech se do chebského divadla vrací Friedrich Schiller
    Marie Stuartovna, jedno z nejproslulejších dramat evropského romantismu, vybudoval autor kolem mocenského a osobního konfliktu dvou velkých žen...

  • Na cestě ke Spokojenému kraji
    Letos v únoru se do volebního souboje o krajské zastupitelstvo přihlásilo nové hnutí Volba pro Karlovarský kraj...

  • Roste ve vaší obci Strom roku 2016?
    Jubilejní patnáctý ročník celostátní ankety Strom roku opět hledá stromy se zajímavým příběhem. Anketa je příležitostí, jak získat pro...

  • Josef Laufer: Roura od kamen
    „Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná...

Chebáček

Chebský zpravodaj - časopis pro Cheb a okolí

Chebský zpravodaj je kulturně-společenský měsíčník. V každém čísle dále najdete cestopisné seriály, informace o nových knihách, soutěže o hodnotné ceny a mnoho dalších zajímavostí.
Chebský zpravodaj vychází měsíčně v nákladu 10.500 výtisků. 7.000 ks je distribuováno přímo do poštovních schránek firem a domácností v Chebu. Stránky Chebského zpravodaje jsou k dispozici i firmám pro jejich účinnou prezentaci za velmi výhodné ceny. Více zde: Reklama Cheb

Články

Čím víc lidí, tím větší sranda

publikoval: Jan Novotný

Necítím bolest. Jenom tak dokážu klečet na pravém bolavém koleně a zároveň kontrolovat svůj dech. Nesmím dýchat moc nahlas, to by mohl být můj konec. Nekonečné vteřiny běží pomalu jako stékají kapky těžkého oleje z rukou automechanika. Je čas, říkám si v duchu a napínám všechny svaly k prudkému startu. Pravé koleno ale přeci jenom těch několik minut zátěže nevydrželo a zrádně zdřevěnělo. Přes veškerou snahu druhého kolena i ostatních částí mého těla se nezadržitelně klátím k zemi. Pouštím zbraň, instinktivně dávám ruce před sebe a na poslední chvíli tlumím pád. Skoro nedýchám. Slyšeli mě? Asi 40 metrů přede mnou se něco pohlo. Nevidím to, jenom slyším tiché kroky. Takže jsem prozrazen, moc času mi nezbývá? Jednou rukou beru zbraň a instinktivně se kryju za nejbližší smrk. Právě včas! Místem, kde jsem před zlomkem sekundy ležel, prosvištěly rychlostí blesku 3 hladové střely. Můj odhad byl správný, nepřítel mě slyšel. Vystrkuji ruku zpoza stromu a pálím směrem k domělému útočníkovi. Nic se neděje. Pro jistotu pálím ještě jednu krycí salvu a dávám se na ústup, do míst, kde jsem naposledy viděl své spolubojovníky. Za dobu mého číhání na nepřítele se ale fronta nepředvídatelně posunula špatným směrem. To já ovšem netuším, a tak suveréně zalehám do "spřátelného" bunkru. "Tak co, vzdáváš se?", slyším najednou za svými zády. Na nějakou reakci není čas ani vhodná situace. Opatrně pokládám zbraň a otáčím hlavu. Vlezl jsem přímo do vosího hnízda, tříčlenná skupinka nepřátel si mě pobaveně prohlíží ze 2 metrů s namířenými zbraněmi. "Tak tohle kolo se mi vůbec nepovedlo", honí se mi hlavou a odcházím na základní stanoviště, občerstvit se, doplnit munici a připravit na další rundu. Snad budu mít víc štěstí.

Možná jste poznali, že situace v předešlém odstavci popisovala hru jménem paintball. Název hry je odvozen z anglických slovíček paint = barva, a ball = kulička. Paintball je něco mezi zábavou a sportem, každý si v něm najde to, co hledá. Ale hlavně je to výborná zábava. Nejsem natolik erudovaný, abych dokázal posoudit všemožné psychologické aspekty hry, jako například vybíjení militantních choutek a agresivity. Faktem ale je, že se cítím jako relativně psychicky zdravý jedinec a tato hra na mě nemá ani v nejmenším špatný vliv. Tolik na vysvětlenou pro hysterky a hard core pacifisty, my ostatní si řekneme o painballu něco víc.

Je to v podstatě velice jednoduché. Každý kluk si určitě za mlada hrál s kamarády na vojáky, ať už na němce a rusy, američany a vietnamce nebo prostě kovboje a indiány. V podstatě šlo o to, zamířit na někoho svojí zaručeně pravou a nefalšovanou flintou a vykřiknout něco jako "pal Bobeš! pal Bobeš!" a pokud byl Bobeš jenom trochu uznalý, skácel se s patřičnou grimasou k zemi. Takhle to pokračovalo, dokud nezbyl nikdo, kdo by se vám postavil. Paintball si bere z této oblíbené klukovské činnosti to nejlepší, a přidává něco, co je snem každého caparta, ale realitou se stane až mu začnou rašit fousy - opravdovou zbraň, ze které, považte, lítají kuličky na vzdálenost 50 metrů! Nejsou to samozřejmě zbraně tak úplně pravé. Místo střelného prachu se v nich používá stlačený plyn v bombičce, a místo olova z nich lítá barvou naplněný plast. Ten se při dopadu na cíl rozbije a označkuje nešťastníka barvou. A bolí to? No, občas jo, ale většinou ucítíte jenom štípnutí, nebo neucítíte vůbec nic.

Jak se to hraje? Obecně platí pravidlo, čím víc lidí, tím větší sranda. Ideální stav je, když si přivedete na hřiště dvacetihlavou bandu kamarádů, rozdělíte se na dvě skupiny, označené barevnými šátky, určíte pravidla a hurá do boje. Existuje spousta variant hry, od pouhého vystřílení všech nepřátel, přes různé dobývání pevností, ochranu důležitých osob, až po nejpopulárnější boj o vlajku. Bitva o vlajku poskytuje totiž velmi dobrou motivaci pro obě strany, takže nedochází k zákopové válce, kdy každý čeká, až se ten druhý pohne. Vítězství totiž můžete dosáhnout i vychytralostí či rychlostí, bez toho abyste vypálili jediný výstřel. Každá skupina brání svoje stanoviště s vlajkou, a zároveň se snaží ukrást tu soupeřovu, a donést ji zpět do své pevnosti. Samozřejmě pokud už nezůstane nikdo, kdo by pevnost bránil, hra automaticky končí. Je to prostě velmi flexibilní hra, a doporučoval bych každému si vyzkoušet napřed tuhletu variantu, než se pustí do něčeho složitějšího.

Možná si říkáte, že paintball je hra jenom pro zelené mozky a psychopaty, co spí s pistolí pod polštářem. Můžu vás ujistit, že tomu tak není. Na západ od Chebu a hlavně za Velkou louží je paintball zábava širokých mas, řekněme něco jako u nás fotbálek nebo šipky v hospodě. Navíc je to velice nenáročná zábava, co se týká vybavení, v podstatě můžete hrát v čemkoliv, co zrovna nezáří jasně žlutě na 100 metru v mlze. Doporučuju samozřejmě maskáče, ale i obyčejné tmavé montérky nebo baloňák svůj účel splní. Na solidních hřištích vám pak zapůjčí masku na obličej, zbraň, střelivo, a bombičku s plynem. Vysvětlí vám, jak se zbraň nabíjí, co dělat, když vás někdo trefí atd. Prostě můžete klidně vzít na painball i svoji babičku, pokud má dostatečně vyvinutý smysl pro humor a udrží v ruce pistoli.

Máte-li o tento druh zábavy zájem, navštivte stránky http://www.torcat.cz

Reklama

Doporučujeme

Reklama



Reklama