Chebský zpravodaj
Chebský zpravodaj
Každý měsíc přináší programy kin a divadel, informace o výstavách, koncertech v regionu Cheb-Františkovy Lázně-Aš. Možnost účinné inzerce za výhodné ceny.-
Na cestě ke Spokojenému kraji
Letos v únoru se do volebního souboje o krajské zastupitelstvo přihlásilo nové hnutí Volba pro Karlovarský kraj... -
Roste ve vaší obci Strom roku 2016?
Jubilejní patnáctý ročník celostátní ankety Strom roku opět hledá stromy se zajímavým příběhem. Anketa je příležitostí, jak získat pro... -
Josef Laufer: Roura od kamen
„Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná... -
Cesty za sluncem
Říkal prý J.W.Goethe, že krásná tvář mladého člověka vychází z přirozenosti, kdežto krásný starý člověk je umělecké dílo. Určitě...
Chebáček
Chebský zpravodaj - časopis pro Cheb a okolí
Chebský zpravodaj je kulturně-společenský měsíčník. V každém čísle dále najdete cestopisné seriály, informace o nových knihách, soutěže o hodnotné ceny a mnoho dalších zajímavostí.
Chebský zpravodaj vychází měsíčně v nákladu 10.500 výtisků. 7.000 ks je distribuováno přímo do poštovních schránek firem a domácností v Chebu. Stránky Chebského zpravodaje jsou k dispozici i firmám pro jejich účinnou prezentaci za velmi výhodné ceny. Více zde: Reklama Cheb
Josef Laufer: Roura od kamen
publikoval: Jan Novotný
„Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná a ne vždycky člověk vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu k obrazu svému okrášlenou. Asi by to v mém podání byla nuda, protože by se, vzhledem k mému věku, jednalo o několikasetstránkovou ságu. A tak mě napadlo, že bych se mohl pokusit o mnohem kratší, a tudíž obtížnější útvar, jakým je povídka.
Roura od kamen je povídka vzniklá z anekdoty, která je o neodvratitelnosti osudu. A stejně tak i ostatní příběhy asi nebudou ctěnému čtenáři tak vzdálené od života kolem nás. A trochu fantazie taky neuškodí…“ J.L.
Prvotina?
Knížku povídek vydal dnes již třiasedmdesátiletý Josef Laufer poprvé, ale žádný začátečník v oboru to věru není. Známý je sice především jako zpěvák a herec, je to ovšem i scénárista a textař, který se projevil i jako režisér, moderátor a tlumočník. A třebaže odmítl napsat svou autobiografii, je jeho život patrně hodně zajímavý.Narodil se ve francouzském La Rochelle jako syn českého lékaře a Španělky. Rané dětství prožil v Anglii. Do Čech rodina přesídlila až po válce, v roce 1947. Laufer se vyučil ve vrchlabské Tesle, po vojně vystudoval herectví na DAMU. Hostoval v Národním divadle i v Semaforu a v dalších divadlech, známe ho z televize a z filmu. Uspěl i v zahraničí. Jeho ženou je známá výtvarnice kostýmů Irena Greifová. Mají dceru Ester, která působí jako humanitární pracovnice v oblasti lidských práv.
Jedenáct povídek
Jedenáct příběhů malých lidí ve velikém světě…Třeba o tom, jak jedna paní vyhrála v loterii, jak si začala plnit své malé sny, které se sešly s velkým snem jejího manžela. Jde tu o milý literární styl, o laskavost v pohledu na lidské patálie i hříchy, mnohdy velice těžké jako třeba v povídce Zpověď. Člověk, obtížený vinou a zatížený svědomím se zchátralý vrací domů…Co se stalo už nejde odestát, ale: může být odpuštěno? Před pánembohem? Ulehčí se mizerovi, když se vyzpovídá? S humorem a lehkou ironií se setkáme v povídce Hemzy pana Kranze. Tu uvidíme, kterak se z bývalého zlodějíčka stane advokát, nicméně jím cvičení další pobertové ho stejně přechytračí. A tak bychom mohli pokračovat. Závěrečná povídka souboru, která dala název celé knížce, Roura od kamen je půvabná. Celoživotní dialog dvou lidí vyústí k stáru do stařecké demence. Mnozí to známe ze svého okolí, na některé z nás to čeká…Svým způsobem jsou ti lidé šťastní, protože jednoho dne ta postupná ztráta krátkodobé paměti přestane bolet a člověk se upíná k zážitkům svého dětství a mládí, ke chvílím bezpečí, plného života a zpřítomňované radosti. I některé jiné příběhy Lauferových povídek nám mohou připadat jaksi až důvěrně známé, a to vždycky potěší, zejména když vždycky všechno dospěje k překvapivé pointě. Někdy ji, pravda, uhodneme již dříve než dočteme, a jsme potěšeni tím více. Dovedu si představit, že by na základě této knížky mohly vzniknout drobounké a propracované televizní inscenace, snad mnohem záživnější než současná přehršel nekonečných a nekonečně zpitomělých seriálů.K čemu takové potěšení?
Zkritizovat, rozcupovat na kusy se dá všechno. Říkal jeden renomovaný kritik před časem v rádiu, že nesnáší pojem „laskavý humor“, že umělecké dílo nemá lidi hladit, ale spíše rozdávat rány pěstí… Když jsem si představila, jak ten pán dostává do nosu, usmála jsem se nad tou představou, ale jak jinak než laskavě? Představila jsem si, jak ten pán zvrací na hlavu Karka Čapka, Miroslava Horníčka nebo Zdeňka Svěráka nebo jak bez povšimnutí s bradou nahoru míjí Lauferovu knihu. Bylo to víceméně komické, ale ponechme kritiku kritikům a s laskavostí chvíli naslouchejme laskavostem, jako je třeba od Josefa Laufera tento rozkošný závěr jedné z povídek:„Ovčák Brok už byl líný stařec, a tak si králík Nouhau občas dával dvacet u něho v boudě. Pantáta pořídil králíkovi pěknou digitální fotku a přibil ji na vrata s nápisem: TADY HLÍDÁM JÁ.“
No, nezasmějte se tomu.
-lik-
Josef Laufer, Roura od kamen a jiné povídky. Ilustroval Vít Haderka. Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2012.
Reklama
